Robosoutěž je jenom hra a vyvozovat z ní komplexní závěry by bylo trochu legrační. Stejně tak ale můžu hledat paralely mezi ní a skutečným životem nebo očekávat, že si něco zahraji i v budoucnu. Proto je přínosné si zapsat ty nejzářivější nesmysly. (článek navazuje na předešlý a proto předpokládám, že o robosoutěži něco víte) U projektu jsem snad naposledy vyzkoušel neplánovací přístup. To znamená, že se přijde s nějakým dobře znějícím nápadem a hned se vrhne do práce. Má určité výhody - neztrácíte čas mluvením a relativně rychle máte funkční koncept. Někdy tedy jenom do té doby než zjistíte, že jste jenom prozkoumávali slepou uličku. Pak můžete buď pokračovat a snažit se uplácat něco jakž takž funkčního nebo začít potupně odznovu. ...

Letošní robosoutěž pro mě začala samozřejmě nevinně - krátkým zadáním jménem robočíšník. Šlo v něm o to, že je daná plošinka s pohyblivým vozíkem a kostrbatá dráha. Na vašeho robota jste museli plošinku připevnit a zajistit, aby i přes všechny kopce a údolí zůstala vodorovná až do cíle. Body jste dostali pode toho, kdy vám vozík spadl, případně kdy vyjel robot z trasy. A musí to být ze stavebnice LEGO Mindstorms. ...

Doktor Vlach rozděluje lidi podle toho, jak by se zachovali v poloprázdné kavárně před mísou plnou koblih. Nudní lidé by se na ně jenom tupě a bezmyšlenkovitě dívali, dokud by z kavárny neodešli třeba k obědu. Do této kategorie řadí i vypravěče příběhu. Druhá skupina lidí se začne zabývat myšlenkou, co by se stalo, kdyby někdo přišel a začal koblihy házet po ostatních. Do této skupiny patří doktor Vlach a je na to náležitě pyšný. Sluší se podotknout, že se do této skupiny řadím i já, autor recenze a možná budoucí maturant z tohoto románu. Nejde ani tak o to, že bych se tím chtěl vychloubal, ale přijde mi nutné přirovnat četbu k mojí životní situaci. Myslím, že je pak vyprávění takové osobnější a posluchače spíše zaujme. ...

Nastal čas, kdy musí člověk opustit teplo domova a vydat se vstříc povinnostem, které mu nařídil český stát. Pod záminkou všeobecných znalostí a kulturnosti je mě i mým spolužákům na technicko technické střední škole vnucena maturitní zkouška z literatury. Nebudu tady ronit slzy nad tím, jak je tento příkaz krutý a radši vám budu postupně představovat všechna přelomová díla, která budu příští půlrok konzumovat. A ne tak, jak by to dělali lidé, kteří chtějí odmaturovat bez práce, ale jako člověk, který vám chce popsat všechny emoce a ideje, které se v těch textech skrývají. ...

Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že kluci a holky přemýšlejí stejně. Je to takové intuitivní. Při aplikování tohoto přístupu jsem ale narazil na spoustu nejasností. Nechápal jsem, že si holky nebaví povídat o takových úžasných tématech jako vznik Československa nebo o nových grafických kartách. Byl jsem z toho fakt zmatený a nedokázal si to vůbec vysvětlit, protože obě témata byla pro všechny kluky v mém okolí mimořádně atraktivní. A každá holka se na mě jenom zvláštně podívala a v lepším případě se zasmála, o čem to zase chci mluvit. ...