Lidé jsou jako kočky. Chlupatí, drápatí a lovící myši. Hmm, to poslední moc ne. Lidé jsou totiž spíš jako kočky žijící uvnitř. Ty které neloví a radši se nechávají rozmazlovat od svých milujících majitelů.
Jejich majitelé se často podivují nad jejich chováním. Nechápou, proč jim jejich domácí kočka okusuje kabely a čůrá v koupelně. Nejsou nevděčné? Žijí si jako v bavlnce, nic nemusí a stejně zlobí. Nevdečné nejsou. Kočky dovnitř nepatří a není divu, že se v tak nepřirozeném prostředí chovají zvláštně a nevhodně. Kočky patří ven, kde nic z toho nevadí a naopak se hodí. Nemůžete jim zazlívat, že se chovají tak, jak byly stvořeny.
Plně přizpůsobená
Podobně jsou na tom lidé. Do betonových jeskyní, blikajících zrcadel a virtuálních příběhů také nepatří. Jsou stvořeni pro život venku, v přírodě a s přáteli. Někteří lidé se novému pořádku dokážou plně přizpůsobit a takový život jim nevadí. Někteří ale začnou jednoho dne okusovat dráty…, nebo spíš upadnou do deprese nebo jiné psychycké nemoci. Lidé v jejich okolí se jim najedou začnou divit. Nejsou nevděční? Mají díky moderní civilizaci vše, netrápí je zima ani hlad, horka ani žízně a nic jim nebrání k radosti a štěstí.
Nevděční nejsou, stejně jako kočky. Jejich tělo a mysl jsou jenom mnohem lépe přizpůsobené jinému prostředí a když jsou v našem cizím, umělém a komplikovaném, tak není zvláštní, že mají potíže.
Lidé jsou jako kočky žijící uvnitř. Chlupatí, drápatí a léčitelní z pár problémů, které z bytí uvnitř vyvstávají.