Obě díla byla napsaná Karlem Havlíčkem z Borové u Německého Brodu v době kdy byl vězněný v Brixenu (partnerské město Havličkova Brodu :)
Malebná brixenská krajina
Král Lávra je přepracování a zveršování irské lidové pověsti. Jedinou výraznou změnou oproti originálu je počeštění reálií - Labraid Loingsech je král Lávra, Cúchulainna je Kukulín a Wicklow je Viklov. I další předměty jsou nahrazeny tak, aby ladili do Čech - místo harfy a barda je basa a český muzikant. Druid je nahrazený poustevníčkem. Proto dílo obsahově v podstatě koresponduje s irským originálem (v české verzi je král vylíčen výrazně pozitivněji) a díky pohádkové výstavbě (troje moře, devatero hory, poučení…) je pro mě důvod cenzury v Rakousku překvapivý.
V Irsku je to spíš pohádka pro děti
Osobně se domnívám, že dílo bylo cenzurováno kvůli jeho autorovi a riziku, že se pod pokličkou skrývá nějaká krutá kritika císaře. Kritika v samotném díle je ale nepravděpodobná, protože se jedná skutečně o překlad staré irské pověsti ve které byli všechny postavy (vdova, Kukulín, vrba).
Posud krále Lávru
chválí irský lid,
nebyl ani tyran,
nebyl taky žid,
nenabíjel cizím svoji kasu,
rekrutýrkou nesužoval chasu,
nedal chudé dřít.
Jenom jednu slabost
ten král dobrý měl,
že jest na holiče
tuze zanevřel:
dal se holit jenom jednou v roce,
dlouhé vlasy po krku široce
nosil jak roj včel.
Možným důvodem pro cenzuru může být překládání v nevhodné době a chválení svrženého císaře Ferdinanda I. Dobrotivého. Ten trpěl epilepsií (měl pouze 4 praprarodiče místo běžných 8). Přesto byl jako vládce oblíbený. Král Lávra byl také oblíbený, přestože trpěl tělesnou vadou. Lidé se o něm dozvěděli a přesto zůstal pořád stejně populární. Karel Havlíček si tak možná stýskal po Ferdinandovi, který byl svržen v roce 1848 a po jeho abdikaci v Olomouci nastala doba cenzurování a právě uvěznění Karla Havlíčka Borovského do Brixenu.
Tyrolské elegie už nejsou překlad, ale vypsané konkrétní zážitky při cestě z Borové do Brixenu. Do popisu cesty satirickou formou vkládá kritiku Rakouské monarchie a policie. V noci je zatčen a rozloučí se v slzách s rodinou. Poté je tajně vyveden ze země a je v obavách, aby neskončil v těžkém žáláři. Po minutí těchto měst se ale uklidní. Pak se na úzké horské cestě splaší koně a Karlova policejní stráž vyskáče z vozu. Kočáru se naštěstí nic nestane, koně se uklidní a dojedou v pořádku do hostince. Pak dojeli do Brixenu a je po naději na návrat.
Tak jsem s chladnou resignací v hlavě,
v hubě ale vřelou cigaru,
čerstvěj’ než car ruský přijel k poště
v dobrém rozmaru.
Tam jsem zatím - mustr delikventů -
bez ochrany povečeřel hezky,
než za mnou stráž s odřenými nosy
přikulhala pěšky.
Myslím si, že obě díla zapadají do další autorovi tvorby jako křest sv. Vladimíra a Epigramy. Díky své délce, ději a zajímavému životu Karla Havlíčka Borovského (věděli jste, že měl v Brixenu plat!…) je můžu určitě doporučit jeko knížky na složení nějaké zkoušky.