Ryanovo Jak jsem vyhrál válku je nejvtipnější knihou, kterou jsem tento rok četl. Jako u jediné jsem se u ní nahlas zasmál a vtipné situace nejsou rušeny žádnou hlubokou myšlenkou. Leda zesměšňováním války, ale ne utrpením a nouzí lidí.
Ernest Goodboy je hlavní hrdina, důstojník britské armády, který velí dvanácté četě čtvrtého mušketýrského pluku. Jemu se vděčí za veškeré komické situace, které nastanou. Jedná se o naivního puntičkářského inteligentního pitomce, který bere rozkazy doslova a tak kontrastuje se světskými zábavami a nepořádným přistupem všech ostatních. Do armády se přihlási na začátku války, kvůli čemuž opustí místo účetního skladu obilí.
K velení se dostane náhodou. Během výcviku odhalí nesrovnalosti v účetnictví a je uklizen do výcviku pro důstojníky. Šťastnou náhodou (jako mnohokrát později) zvládne výcvik a je odeslán na frontu.
Vystihující představa
Spolu se svoji četou projdou postupně bojiště Tuniska, Itálie, Řecka, Francie a Německa a všude zažívají spousty legrace (a prostitutek). Omylem dorazí první do Tunisu a uvíznou na ostrově spolu s děvkami. Další vtipná příhoda je pokus o vykoupení stolice všech obyvatel Tunisu.
V Itálii musel spolupracovat s italskými vojáky, kteří se ukázali ještě neschopnější a línější než ty jeho. Také se mu beze zbraně podařilo zajmout asi tucet Skopčáků a udála se nejimpresivnější příhoda celé knihy - závod o víno se sladkým koncem.
Válka v Řecku byla ještě nahodilejší. Kromě bloudění po Athénách a sledování tramvajové dráhy 7 se projeví se Goodboyovo puritánství. I přes strategickou polohu místního nevěstince nařídí přísnou separaci jeho podřízených od hezkých dívek.
Po příjezdu do Francie koupí jediný stojící most přes Rýn. V Německu se se utáboří a nastane bitva mezi ním a jeho smilnými podřízenými. Bitvu prohraje, je lstí přesvědčet o čajovém dýchánku pro děti a jeho desátníci a vojíni tak dál vesele obcují s německými ženami.
Koupený most u Remagenu
Kniha končí setkáním na demarkační linii s Rudou armádou.
Postava Goodboye (voj. číslo 131313) je do jisté míry podobná dobrému vojáku Švejkovi. Humor v Ryanově díle je ale mnohem laskavější. Ve Švejkovi jsou ukázány všechny krutosti Rakouské monarchie. Humor na mne pak působil křečovitě a vlastně nešťastně.
Švejk dostal občas přes hubu, vězni vedle lámali žebra a pacienti trpěli. Tady nic takového není a mezi generáli a kapitány není žádná zlá postava. Goodboy je také inteligentní a sečtělý narozdíl od Švejka, který je blbec. Vtipná pak není blbost, ale nevhodné použití chytrosti.
Moje verze, taky vtipná představa Goodboye
Obě knížky si ale shodně utahují z nesmyslnosti války. Dělají si z ní legraci a vytrácí se utrpení. Není lepší si přečíst pravé příhody? Nevím, ale vím, že odsuzováním konfliktů se žádná z válek s agresory nevyhraje.