Dvacet tisíc mil pod mořem dá čtenáři přesně to, co očekává: vědeckofantastický román prvotřídní kvality. Tento román byl napsaný roku 1870 a díky tomu obsahuje plno zábavných situací, které vznikly psaním románu o technice v budoucnosti, v minulosti.
Hlavních hrdinů příběhu není mnoho. Profesor Aronnax, jeho věrný sluha Conseil, Ned Land a kapitán Nemo. Společně plují na Nautilu, velkolepé ponorce, která v mnohých vlastnostech překoná i nejmodernější ponorky dnešní. V mnohých ne a ocitá se tak v takovém fantastickém postavení.
Zpátky k příběhu. Svět zužuje tajemný netvor, obří a tajemný narval. Lidé se nerozhodnou pro nic jiného, než ho ulovit a místo na palubě Abrahama Lincolna je nabídnuté i významnému francouzskému vědci profesoru Aronnaxovi s jeho sluhou. Loď vyjede a skutečně obávaného kytove najde. Neváhá a rozhodne se ho napadnout a harpunovat. To už přichází ke slovu (harpuně) Ned Land, Kanaďan a jeden z nejlepších velrybářů na světě. Narval ale nejde prorazit, vrazí do lodi a shodí do oceánu Neda i Pierra (profesora). A jeho věrný sluha skočí za ním (!).
Trosečníci jsou zachráněni na palubě ponorky a začíná jejich fascinující cesta kolem světa. Během ní proplují postupně všechny světové oceány, pozorují a loví jejich obyvatele a podnikají i výlety mimo bezpečí ponorky.
Začátek cesty
Zajímavostí bylo mnoho. Lov na ostrově Crespo, korály u Austrálie, uvíznutí v Torresově průlivu, lovení perel, podplutí Suezu (!) Arabským tunelem, vybrání zlata z potopené lodi v zátoce Vigo, procházka bájnou potopenou říší Atlantis a velkolepý závěr cesty - doplutí na Jižní pól. Pak už to jde z kopce, utkají se v boji s krakaticemi, potopí nepřátelkou loď a konečně utečou u Norského pobřeží.
Druhá část cesty
Kniha je protkaná zajímavostmi. Mnoho z nich vzniklo proto, že je kniha napsaná už v 19. století a lidé se od té doby změnili. Jejich přemýšlení o světě bylo tenkrát úplně jiné. Vzácná zvířata se lovila, Evropané byli nadřazení ostatním a ve světě bylo nebezpečno. A hlavně toho lidé o zemi strašně moc nevěděli. Nikdo nestanul ani na Jižním, ani na Severním pólu a nikdo nevěděl, jak je oceán hluboký.
V této chvíli jsem zahlédl, jak kapitán Nemo rychle přikládá pušku k rameni a sleduje v prostoru jakýsi pohyblivý předmět. Vyšla rána, já zaslechl slabé hvízdnutí a několik kroků před námi padlo zasažené zvíře.
Byla to nádherná mořská vydra, jediný čtvernožec, který žije výhradně v moři. Byla půldruhého metru dlouhá a musila mít velkou cenu. Její kůže, svrchu kaštanově hnědá a vespod stříbřitá, poskytuje jednu z nej obdivuhodnějších kožešin, které jsou na ruských a čínských trzích velmi vyhledávané. Jemnost a lesk její srsti jí zajišťuje cenu nejméně dvou tisíc franků. Obdivoval jsem tohoto zajímavého savce s oblou hlavou a s krátkýma ušima, s kulatýma očima a s bílým knírem, podobným kočičím vousům, s plovacími blánami, s drápy na nohou a s hustě porostlým ocasem. Tato cenná šelma je lovci tak pronásledována a lovena, že se stává nesmírně vzácnou. Uchýlila se hlavně do severní části Tichého oceánu, kde jako druh pravděpodobně brzy vyhyne.
Kromě přesného popisu zvířat je v knize i mnoho přirovnání k antickým postavám, římským císařům a dalším. Verne musel mít skutečně velkolepé znalosti a profesor Aronnax tak může dělat čest svému povolání (a národu).
Pohánění Nautilu elektřinou je přelomové a Jules Verne by byl určitě nadšený, kdyby viděl dnešní jaderné ponorky, které jsou poháněné stejně. Asi by ale byl překvapený, že je Nautilus překonal svoji rychlostí (90km/h | 50km/h) a maximálním ponorem (9000m | 750m). Ztrácel ale v maximální době pod vodou (7 dní | 100 dní).
Plonguer - první ponorka na jiný než ruční pohon, předloha pro Nautilus
Název knížky je další bod vhodný k zastavení. Nautilus pod vodou překonal vzdálenost 80000km a to neodpovídá 20000 mílím. Je to proto, že se v originále používá jiná jednotka - lieues, anglicky league, česky pěší hodina. Pod vodou ve skutečnosti ujeli 20000 pěších hodin. Překladatelé byli v obtížné situaci, kdy pěší hodina není používaná, ani vhodná jednotka vzdálenosti. Proto se uchýlili k nepřesnému překladu a lieues přeložili jako míle. Problém v knížce přetrvává a každá “míle” je v ní 4 krát delší než kilometr.
Nakladatelem knihy byl Pierre-Jules Hetzel. Jeho ideou bylo vydat cyklus románů, který by “shrnul všechny znalosti zeměpisné, geologické, fyzikální, astronomické, tak jak je shromáždila moderní věda, čímž by se zpracovaly barvitým a poutavým způsobem … dějiny světa”. Cyklus pro něj napsal Jules Verne a pojmenovali ho Podivuhodné cesty. Hetzel do knih zasahoval a obohacoval je svými nápady. U Dvaceti tisíc mil pod mořem došlo k výrazné úpravě děje, kapitán Nemo má být původně polský šlechtic, kterému Rusové zabili rodinu a tak utekl do ústraní oceánu.
Odborný přínos je podle mě sporný, protože se v knize prolíná fikce s vědeckými pozorováními. Člověk si nemůže být jistý, jestli si měření teploty Verne vymyslel stejně jako Arabský tunel, nebo čerpá z děl vědců jeho doby. Proto si nemyslím, že by kniha někoho o informace obohatila. Možná ale někoho na vzdělávání navedla a to bohatě stačí.