Vita Caroli je autobiografie dvou tváří. Na jedné straně se v ní podrobně rozebírá evangelium, na druhé jsou kapitoly o bojování. O ničem jiném kniha ani není. Jenom o víře a válčení (a pár vyjímek typu krátký komentář o stavu Pražského hradu).
Karlova víra je podporována i jeho zážitky. Božím zázrakem není otráven v Itálii, má vidění o smrti cizího vládce (kterému ve snu uřízl Anděl jeho mužský úd ohnivým mečem jako trest za smilství) a zmaří se spiknutí. Také všechna dobytí hradů jsou božími zázraky. Zajímavé je, že když se to nepodaří, tak to zázrak není.
Válečná dobrodružství jsou sofistikovanější, než se člověk dozví z učebnic dějepisu. Karel IV válčil snad všude. Bojoval v Itálii, Francii, Rakouských zemích, Uhrách, Česku, Polsku a Litvě. Takže všude v okolí Čech. Často pomáhal otci, kterého válčení taktéž bavilo.
Válčilo se různě a různě se i plenilo. Nejkomplikovanější byla situace v severní Itálii. Byla řada měst, městských států a knížectví, každé s jiným vládcem, která spolu válčila. Neustále se spojovali a zrazovali v různých koalicích. Nebo nezrazovali, když dal Bůh znamení. Lucemburkové se snažili získat nějaká města pod svoji nadvládu a proto se bojů účastnili.
V červnu potom Benátští, Florentští, Milánští, Mantovští a Ferrarští a jiní jejich spojenci oblehli město Padovu s přečetným vojskem, totiž asi s 10.000 jízdných oděncův a s nesčetným počtem pěších a jistá část vojska jejich spolu s biskupem z Feltre, se Sicconem z Caldonazza, a s hrabaty z Cenedy, pány z Camina, oblehla Feltre. I leželi dlouho při tom obléhání s 500 jezdci a mnohými pěšími – města Padova a Feltre totiž patřila ku panství Mastina della Scala, pána ve Veroně a v jiných městech výše jmenovaných. Benátčané dobyli již měst Conegliana, Scrravalle, Bassana, jež dříve náležela ku panství Mastinovu, a hrabě de Collalto, náměstek v Trevisu, a mnozí jiní se vzbouřili proti Mastinovi a drželi s Benátčany.
V severní Itálii je ještě jediné štěstí, že tam nejsou Karlovi příbuzní. Nikdo není jeho švagr, bratranec, bratr, manžel sestry, strýc…, na rozdíl od mnoha figur v ostatních částech Evropy.
Potom téže zimy jsme táhli s otcem svým do Prus proti Litvanům. S námi tam byla hrabata: mladý Vilém Hollandský, pán z Bergu, mladý Dětřich z Loozu a mnoho jiných hrabat a šlechticů. Avšak zima byla tak mírná, že nebylo lidu, a proto jsme nemohli táhnouti proti Litvanům, i vrátili jsme se každý do svého domova.
Pozn.: úryvky jsou v prohozeném pořadí
Jak vidíte z úryvků, knížka je jednoduchá, přímočará, středověká. Člověk se v ní vcítí do přemýšlení krále ve středověku a na jejím konci se ani nediví, že mohl Karel IV zároveň číst bibli a plenit.