Krysař od Viktora Dyka je stará německá pověst, vylepšená o lásku. Původní príběh je mnohem prostčí. Město Hameln je zamořené krysami. Do města přijde Krysař a nabídne obyvatelům vyhnání krys. Ti mu slíbí bohatou odměnu. Když úkol splní, rozhodnou se mu nezaplatit. Krysař ve vzteku odejde. Vrátí se za nějaký čas a svojí píšťalkou odvede z města všechny děti. Co se s nimi stane se podle různých pramenů liší. Buď je odvede do řeky, jeskyně nebo vrátí, až mu měšťané zaplatí. Je zajímavé spekulovat na jakém základě pověst vznikla, protože si ji lidé nevymysleli jako pohádku…

Léta páně 1284, na den (svatého) Jana a Pavla
bylo 26. června
Jistým pištcem, oblečeným ve všech barvách
bylo odvedeno 130 dětí pocházejících z Hamelnu
(a) ztratili se u kalvárie poblíž kopců. Nejstarší zápis legendy - Lüneburský rukopis, 15. století

Viktor Dyk ale pověst převede do novely a původní text bere doopravdy jenom jako inspiraci a z mého osobního pohledu se originálu (vzhledem k jeho historické hodnotě) nevyrovná. Přijde mi to jako nová zpracování Romea a Julie a myslím si, že by se mělo věnovat minimálně stejně pozornosti originálu a ne jako parodiím (ač zdařilým).

Postava Seppa Jörgena dílo obohacuje a umožnuje hledat hlubší smysl. Mnohem otravnější je ale všudypřítomná láska, ba co víc, láska prostoduchá a automatická. Agnes se zamiluje na první pohled a všichni mladící i staříci v Hameln fungují podobně a les kolem města pozoroval všechny jejich tajemství.

Zvrat a Agnesina sebevražda není kvůli stylu vyprávění překvapivé. Po zamyšlení nad situací ale zvláštně působí. Jak může dívka někoho milovat a hned po dni toho litovat? Do té míry aby si sáhla na život? Agnes Kristiána milovala ještě včera a početí dítěte mohla ze svých skutků čekat. A nový milenec ji neopoustil na tak dlouho…

Ledaže to zase byla jakási metafora nebo skrytí, stejně jako Agnesina sebevražda. To je totiž jedna z částí příběhů, která je popsaná abstraktně - Agnes odejde z domu a pak se dumá, jak může řeka odnést trápení a radost pryč (utopila se v ní). Je z toho vidět, že byl Dyk básník.

Dílem se zabývala řada literárních teoretiků, kteří vykoumali mnoho skrytých slov. Já jsem si jich při čtení nevšímal, ale nijak se jim nebráním. Představa, že Krysař a Sepp jsou opaky, na kterých Dyk demonstruje svoje vybouření, je zábavná. Ještě zábavnější je, jak se názory literárních teoretiků liší.

Formát novely je mimořádně vhodný pro další adaptace jako muzikály nebo divadla. Novela je na to akorát tak dlouhá, má ideální počet postav, lásku, tragický konec i romantického hrdinu. Proto budou adaptace zdařilé.

Krysař mě na začátku moc nebavil a ke konci strašil. Bál jsem se, že jsem v něm přehlédl skrytý význam. Naštěstí v něm ani tolik není a na knížku se můžu s klidným svědomím dívat jako na fajn kus beletrie. Nakonec to byla přeci jenom podobná relaxace, jako stařec a moře.