Cimrmanova pedagogika spočívá na 6 nosných pilířích nazvaných “Cimrmanova šesterka”. Už první zásada Futurismu je přelomová. Místo toho, aby se děti učili jenom nutné praktické dovednosti, učili se i činnosti zatím nepraktické. Cimrman totiž správně odhadl, že přijde doba, kdy se pokrok dostane i do Haliče a je potřeba na to žáky připravit a učil je třeba telefonovat.
Použití Futurismu v současnoti
Futurismus se využívá i v současnosti
Je radostné, že se touto zásadou řídí i české školství a tak se ve škole nezabýváme minulostí ale hlavně budoucností.
Druhá zásada Separace průtokových poznatků se dotýká dalšího problému. Žáci si nezapamatují vše, co se ve škole učí. Vlastně skoro nic. Proto Cimrman u každé informace zdůraznil, zdali je určená k zapamatování nebo zapomenutí (pomněnka a zapomněnka) a ověřoval, jestli si žáci náhodou nepamatují něco, co by neměli.
Dnes je tento koncept překonaný, žáci se neučí fakta ale dovednosti jako přemýšlení, hledání a aplikování získaných informací.
Třetí pilíř je Trestání učitele učitelem. Předpoklad je, že má každý žák svého učitele rád, a proto ho mrzí, když je trestaný. Je zvláštní, že se tato myšlenka neprosadila.
Názorné a úlekové fixace je jméno 4. pilíře. Cimrman si správně uvědomil, že si děti pamatují traumatizující události se všemi podrobnostmi. Rozhodl se to využít pro jejich prospěch a uložit jim tak do hlavy nějaké důležité datum.
Další je Mimoverbální komunikace. Cimrman vymyslel vlastní znakovou řeč, aby nedocházelo k diskuzím během písemných prací. Dala se do ní zakódovat i relativně sofistikovaná zpráva.
Byla i složitější mimoverbální sdělení: Toto (sehne se do předklonu, ruce ke špičkám bot) je znak pro jakékoli zvíře. Toto (zavrtí hlavou) je zápor, zákaz. Tento znak (rukama naznačí let ptáka) vyjadřuje holuba. Celá depeše znamenala: Beránku, nedloubej se v nose.
Poslední pilíř se jmenuje Oživlé dřevo a v jeho případě Cimrman skutečně navazuje na Komenského školu hrou. Žáci se stanou loutkami vedenými shora učitelem, který může korigovat jejich pohyby. Díky svalové paměti si pak pohyb zapamatují a zvládnou i bez pomoci.
Myšlenka oživého dřeva přežila v českém školství i do dnešních dnů. Děti sice nejsou vedeny na provázku, ale během výuky je jednoznačně preferováno praktické vyzkoušení před nudným memorováním faktů.
Další zmíněné střípky z Cimrmanova pedagogického života jsou názorné demostrace v hodinách fyziky a jeho Teorie poznání, která zní ve zkratce - VÍME VŠE: NEVÍME NIC.
Jako malý jsem při sledování divadla Járy Cimrmana nikdy nechápal, proč musí být v druhé půlce po semináři vždycky nějaká nudná divadelní hra. Došel jsem k tomu, že se jenom snaží představení natáhnout a tak jsem vždy v půlce odešel a věnoval se něčemu zábavnějšímu.
U maturiní zkoušky ale hru přeskočit nemůžu, a tak jsem se nechal nést dál.
Ve třídě se stala taková nepěkná věc. Už je to tak. Ztratila se třídní kniha a už 7. rok se nemůže najít. A nikdo se nechce přiznat. Nepomohlo láteření třídního učitele, zlost pana ředitele a ani příchod školního inspektora. Pořád se nikdo nechce přiznat, jenom Veškrna chce pořád na záchod a 7.C je na exkurzi v pivovaru.
Inspektora to ale asi netrápí, protože si pořád mele svou. Má rád předmět Práce v kůlně a na podzimku a nemá rád ztracené čepice.
Nakonec přichází školní rada s tak vysokou autoritou, že nepotřebuje mluvit. Stačí mu naznačit a všichni pochopí. Třeba že je správný čas na svačinu a zatáhnutí opony.