Válka s Mloky byla vydána v roce 1936 a je to na ní vidět. Oproti dřívější Čapkově tvorbě jako je Devatero pohádek, Povídky z jedné a z druhé kapsy nebo Dášenka je kniha strašně vážná. Hra se slovy a zajímavými situacemi sice nezmizela, ale je upozaděná vizí destopické společnosti.

Příběh o kapitánu van Tochovi, panu Bondym (✡↥↥£) a vrátnému Povodrovi slouží k logickému ukotvení původu Mloků a nejsou v něm nijak hluboce rozpracované popisy charakterů nebo prostředí. Čapkovi se totiž líbila představa Mloka - učenlivého a poslušného obojživelníka, který je lidmi využit k jejich vlastní zkáze. To ale předbíhám.

Mloci kombinují skutečně řadu zajímavých vlastností. Jsou velmi učenliví, inteligentní, mírumilovní, poslušní, spolupracující - zkrátka ideální zaměstnanci, díky žábrám vhodní pro práci pod vodou. Ještě k tomu se rychle množí a mají nízké nároky na stravu i mzdu.

Čapek je vloží do světa a pak jen pozoruje reakce vlád, obyvatel a tisku. Mloci se zpočátku osvědčí a díky jejich usilovné práci se zvyšuje výroba, staví nové pevniny a vypadá to, že svět spěje do nové lepší epochy.

Pak se ale objeví první náznaky problémů a postupem času si začnou mloci činit větší a větší nároky. Pro potřebu svého životního prostoru začnou ničit pevninu a začíná válka. Lidské národy jsou nejednotné a odmítají společný postup. Zatímco s Mloky jeden stát válčí, druhý je zásobuje zbraněmi…

Měl by nastat konec lidského světa, ale vševidoucí vypravěč si přeje dobrý konec. Proto ho společně s autorem vymyslí a lidský rod přežije.

Tento, na první pohled logický vývoje situace, má naštěstí zásadní chyby a ve skutečném světě by se příběh vyvíjel jinak. Karlu Čapkovi to nevyčítám, byl to spisovatel a ne biolog. Asi proto je Mločí rozmnožování přírodní nesmysl. Mloci se měli rozmnožovat výlučně nepohlavně a přitom je měl přirozený výběr posunout tak daleko. Samci neměli pro novou generaci smysl a přesto existovali. Měli být geneticky stejní a přesto měli různé vlastnosti. No, prostě nesmysly.

Proto je jejich jednota jenom myšlenkový kostrukt - přirozený výběr takhle nefunguje a pokud by byli Mloci skuteční, rozpadli by se na národy podobně jako lidé.

Vývoj událostí pak trochu ztrácí šmrnc. Autor by si totiž úplně stejně mohl vymyslet cokoli - kouzelnou hůlku, postřik co ubližuje jenom mlokům nebo zákeřnou chorobu, na kterou všichni mloci náhle zemřou.

Další bod ve vývoji, se kterým nesouhlasím, je přehnaná nejednota lidí. Dost možná to tak v roce 1936 vypadalo, ale s Mloky se vlády ocitly v prostém věznově dilematu. Na první pohled je racionální nespolupracovat a snažit se získat výhodu alespoň pro sebe. Když ale člověk po chvíli hru prokoukne, tak si uvědomí, že se spolupráce určitě vyplatí.

Možná by ale bylo už pozdě, možná taky ne a možná by se stalo to, co si vypravěč  s autorem na posledních pár stránkách vymysleli a dali tak Válce s Mloky dobrý konec. Možná.

imgNumber: 33

imgNumber: 37

imgNumber: 41

imgNumber: 45

imgNumber: 49

imgNumber: 53

imgNumber: 57

imgNumber: 61

imgNumber: 65

imgNumber: 69

imgNumber: 73

imgNumber: 77

imgNumber: 81

imgNumber: 85

imgNumber: 89