Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že kluci a holky přemýšlejí stejně. Je to takové intuitivní. Při aplikování tohoto přístupu jsem ale narazil na spoustu nejasností. Nechápal jsem, že si holky nebaví povídat o takových úžasných tématech jako vznik Československa nebo o nových grafických kartách. Byl jsem z toho fakt zmatený a nedokázal si to vůbec vysvětlit, protože obě témata byla pro všechny kluky v mém okolí mimořádně atraktivní. A každá holka se na mě jenom zvláštně podívala a v lepším případě se zasmála, o čem to zase chci mluvit.
Po dlouhém výzkumu se mi konečně podařilo oběvit tajemství - holky a kluci přemýšlejí úplně jinak! Nevěříte? Utište se a rozhlédněte se kolem. Možná budete podobně překvapeni jako já. Třeba si všimnete, že si děti na prvním stupni kamarádí v rámci svého pohlaví. Kluci s kluky a holky s holkama. Pak se zamyslíte nad sledováním fotbalu v televizi, ryze dobrovolnou a svobodnou aktivitou, a zjistíte, že není moc holek, co to považují spolu s plnou mísou brambůrků a vychlazenou lahví piva, za vrcholné uvolnění po těžkém dni. Pak můžete popřemýšlet o tom, kolik vašich kamarádů hraje na PC (skoro všichni) a kolik kamarádek (skoro žádná) a jak nadšeně o tom mluví, ti kluci samozřejmě. A i taková hloupá věc, jako pornografie na netu je přizpůsobovaná pro muže. Ženy se asi baví něčím jiným.
Počkat, počkat, co když jsou ale ty rozdíly kvůli vychování, kvůli tomu, že jsou k tomu ty děti třeba i nevědomky vedeny. Co když záleží hlavně na přístupu společnosti, která tak přímo formuje, jak se člověk bude chovat. A tím, že se téhle myšlenky chytneš, tak budeš stereotypy podporovat!
Myslím si, že se těžko určuje, které lidské vlastnosti jsou vrozené a které získané. Ještě k tomu, když se některé vrozené projeví třeba až v pubertě, nebo v úplné dospělosti. Taky může mít člověk vrozené předpoklady k tomu se nějak chovat. Proto bysme měli být opatrní. Stejně se ale chceme dostat co nejblíž k pravdě, kterou budeme moct v životě využít.
A informace o tom, že se přemýšlení liší, využitelná je. Hlavně se pak nemusíte divit takovým jasným věcem, jako když po sobě váš kluk neumyje nádobí nebo když vaší kamarádce nepřijde hraní CSka do noci jako nejlepší způsob, jak trávit večer. Tímhle přístupem se vyhnete i záhadě, jak moc je něco vrozené nebo ne. Hodnotíte skutečnost v tuhle chvíli a je vám úpně jedno, jak jste se do téhle situace dostali - jestli jsou kluci lepší vojáci od narození nebo výchovou je náborovému specialistovi jedno.
Jedno to ale nemusí být vám, protože se chcete zachovat správně, ne jenom dosáhnout zisku-úspěchu-cíle. Ty jo, zase ta morálka. Můžete se nad ní dlouze zamýšlet, ale možná stačí jenom mrknout do srdce. V tom mém se píše, že by se měl člověk chovat ke všem hezky a bez předsudků a snažit se o to, aby byl ten druhý co nejšťastnější. To je pro mě klíč, jak se postavit k rozdílům. K vrozeným, k získaným a hlavně k těm, které mají kategorii neznámou.