I když jste přemýšliví lidé, možná jste nikdy moc nepřemýšleli o Bohu. Ani se vám nedivím. Je to dost zamotané téma a pokud žijete v Česku, moc věřících přátel asi mít nebudete. Já mám a skrz ně jsem se dotal i ke knížce K jádru křesťanství od C. S. Lewise.
Knížka je celá o křesťanství a protože je napsaná příjemným tónem, snadno pochopíte, o co v křesťanství vlatně jde. Proč si ale nepřečíst radši rovnou Bibli a přemýšlet o víře na jejím základě? Není tahle knížka dál od pravdy, od podstaty křesťanství? Odpovím hezky popořadě. Myslím si, že K jádru křesťanství je takové zpřehlednění víry. Víte, Bible může být někdy dost nejasná a abstraktní a pokud ji nečtete pozorně, můžou vám uniknout některé podstatné věci. Tahle knížka je zkratka, která vám popíše křesťanský svět. Od podstaty je asi trochu dál než samotná Bible, ale určitě ne o tolik, aby to něčemu vadilo. Jejich jádro je stejné.
Základní autorovy úvahy v knížce jsou: Dává smysl, že existuje Bůh a dává smysl, že je to Bůh křesťanský. Proto je rozumné Boha poznat a odevzdat mu svůj život. Poté, co to uděláte, do sebe najednou začne všechno zapadat a celý svět má najednou smysl. Získáte svůj vnitřní kompas, podle kterého se rozhodujete, a tím pádem nemáte tolik starostí. Bůh vás povede.
Hlavní důvod, proč dává Boží existence smyl, pojmenoval autor jako Zákon lidské přirozenosti. Jde o to, že lidé vědí, jak by se měli správně chovat. Že je dobré, když je někdo hodný, statečný a čestný a že je špatné když je někdo líný, naštvaný a zlý. Lidé to cítí dost podobně, i když jsou z jiných částí světa a z jiných kultur. Nikde není spravedlnost špatná vlastnost. Proto prý existuje dobro a zlo a proto existuje něco nebo někdo, co dobro i zlo vytvořil.
Toto jsou tedy má dvě úvodní tvrzení. Za prvé: Lidské bytosti, ať žijí na zemi kdekoli, mají podivnou představu, že by se měli chovat určitým způsobem, a nedokáží se této představy zbavit. Za druhé: Většinou tímto způsobem nejednají. Znají přirozený zákon, ale porušují jej. Tyto dvě skutečnosti tvoří základ všech zdravých úvah o nás samotných i o světě, v němž žijeme.
(úryvek z konce kapitoly Zákon lidské přirozenosti)
Existuje více odlišných pojetí Boha. Křesťanské, muslimské, hinduistické a tak dál. Pokud jste křesťanem, smíte věřit, že i tato ostatní náboženství, klidně sebebizardnější, obsahují zrnko pravdy. Pochopitelně ale věříte, že ve věcech, kde se od sebe náboženství liší, má pravdu křesťanství. Ostatní víry jsou prostě od pravdy trochu dál než vy.
Teď, když už si jsme jisti, že náš křesťanský Bůh existuje, tak můžeme prozkoumat jeho království. Zatím sice jenom tady na Zemi, ale to se brzy změní. Potom, co zemřeme. To je důležitá věc. Křesťané si myslí, že je člověk věčný tvor a že po smrti nezmizí. Země je teprve předsálí Božího domu a pokud v něm budete chovat v souladu s Božím záměrem půjdete do nebe, jinak skončíte v pekle. V nebi začnete teprve skutečně žít a bude neuvěřitelně mockrát šťastnější a dokonalejší než teď.
Jako křesťan se snažíte žít podle Božího záměru - chovat se dobře a nehřešit. Je celkem jasné, že různí lidé mají různé dispozice k tomu chovat se správně. Někdo se narodil klidný, někdo neposedný. Bůh to ví. Nejde mu ani tak o váš výsledek, jako o váš upřímný záměr. A i když to máte v životě těžké, i když se vám nedaří chovat se tak, jak byste chtěli, pořád můžete být dobrým křesťanem.
Největším hříchem je podle křesťanského učení pýcha a namyšlenost. Ostatní neřesti jako nečistota, hněv, lakota, … jsou jenom drobnosti v porovnání s tím, když jste namyšlení a chcete být lepší než ostatní. Je špatně, když vám záleží na vašem společenském postavení a když máte potřebu se porovnávat a pak být hrdí na to, že jste ostatním nadřazení. Že jste něco víc než ostatní.
Proč hezká dívka rozsévá neštěstí, kamkoli přijde, tím, že všude sbírá ctitele? Sexuálním pudem to patrně nebude - takové dívky bývají spíše frigidní. Je to pýcha. Proč chce nějaký vůdčí politik či dokonce nějaký národ stále víc a víc? Zese je v tom pýcha. Pýcha má soutěživost ve své povaze - proto chce stále více a více. Jsem-li pyšný člověk, pak kdyby byl na světě třeba jen jediný člověk, který by byl mocnější, bohatší či chytřejší než já, byl by nutně mým sokem a nepřítelem.
Křesťané mají pravdu: Je to pýcha, co je už počátku světa hlavní příčinou neštěstí v každém národě a v každé rodině. Jiné neřesti mohou lidi dokonce spojovat: Člověk může najít dobrou partu, veselí či přátelskost mezi opilci nebo mezi smilníky. Pýcha ale vždy znamená nepřátelství - pýcha je nepřátelství. A to nejen mezi člověkem a člověkem, ale i mezi člověkem a Bohem.
(úryvek z kapitoly Velký hřích)
Pokud chcete být křesťanem, nestačí vám jenom akceptovat tyhle fakta. Musíte Kristu odevzdat svůj život, odhodit svou osobnost a přijmout Boha. Předat mu řízení svého života. Musíte své já nechat zemřít, aby mohlo vstát z mrtvých. Pak vás čeká spása.
Uff. Tohle je úplně nový svět. Alespoň pro mě. Křesťanem jsem se po přečtení knížky nestal. Víte, ta změna vaší osobnosti po přijmutí víry je převratná a masivní. Úplně se vám změní vaše životní priority a důvody vašich rozhodnutí. Budete ale šťastnější? Myslím si, že pokud jste si skutečně jisti, že Bůh existuje, možná jo. Pokud budete mít ale pochyby, jestli je vaše víra správná, tak vám nejistota způsobí tolik trápení, že to za to doopravdy nestojí.